Salicis cortex

2001

Vrbová kůra

Synonymum. Cortex Salicis

Je to celá usušená kůra mladých větví, nebo její úlomky, nebo celé usušené kousky letorostů různých druhů rodu Salix, včetně druhů S. purpurea L., S. daphnoides VILL. a S. fragilis L.

Obsahuje nejméně 1,5 % salicylových derivátů, počítáno jako salicin (C₁₃H₁₈O₇, Mr 286,3), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga je zřetelně hořká.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. Kůra je 1 mm až 2 mm silná, tvoří ohebné, podlouhlé, žlábkovité nebo ohnuté kousky. Zevní strana hladká nebo jemně podélně vrásčitá, zelenožlutá až hnědošedá. Vnitřní strana hladká nebo jemně podélně rýhovaná a v závislosti na druhu bílá, světle žlutá nebo červenohnědá. 10m v zevní části krátký, ve vnitřní části hrubě vláknitý. Průměr letorostů nepřesahuje 10 mm. Dřevo je bílé nebo světle žluté.
2. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý, zelenožlutý nebo světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky úzkých vláken lýka až asi 600 pm dlouhých, se silně ztlustlými stěnami jsou provázeny průvodními vlákny obsahujícími hranolovité krystaly šťavelanu vápenatého; parenchym kůry z buněk se stěnami ztlustlými, tečkovanými, uzlinovitými, každá z buněk obsahuje velkou drúzu št'avelanu vápenatého; jednořadé dřeňové paprsky; ztlustlé a zkorkovatělé buňky korku. Mohou být přítomné i části nahnědlého kolenchymu pupenů a úlomky zdřevnatělého lýka a cév dřeva letorostů.
3. Provede se tenkovrstvá chrvmatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok (a). 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 2 ml methanolu R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při asi 50 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje.

   Zkoušený roztok(b). K 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,0 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 gll) a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při asi 60 °C. Je-li třeba, po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 2,0 mg salicinu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese do pruhů po 20 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (5 + 95), zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části červenofialová skvrna (salicin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je skvrna odpovídající salicinu slabé až střední intenzity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je skvrna odpovídající salicinu zřetelně intenzívnější a nad ní je jedna (salikortin nebo 2'-O-acetylsalikortin) nebo případně dvě (tremulacin) nevýrazné červenofialové skvrny. Na obou chromatogramech mohou být další modré, žluté nebo hnědé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % větviček o průměru větším než 10 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11 %; 1,000 g práškované drogy (355} se suší 2 h v sušámě při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití resorcinolu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50 mg resorcinolu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Zkoušený roztok. K 0,5 g práškované drogy (355) se přidá 50 ml methanolu R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Ke zbytku drogy se přidá 50 ml methanolu R a postup se opakuje. Spojené filtráty se odpaří za sníženého tlaku. Zbytek po odpaření se rozpustí v 5,0 ml methanolu R, přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mohl RS a zahřívá se 1 h na vodní lázni pod zpětným chladičem při asi 60 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Roztok se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (50 + 50) na 20,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zfiltruje se přes membránový filtr.

Porovnávací roztok (a). 18,5 mg salicinu R se rozpustí v 10,0 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80) a přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok (b).1,0 mg piceinu R se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony Bělky 0,10 m a vnitřního průměru 3 mm nebo 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 µm),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (1,8 + 98,2) obsahující roztok kyseliny fosforečné R 0,5 % (V/V); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 270 nm,
• injektorové smyčky.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky salicinu a piceinu a mezi píky piceinu a resorcinolu je nejméně 1,5.

Nastříkne se pětkrát 10 µl porovnávacího roztoku (a).

Nastříkne se třikrát 10 µl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času píku salicinu.

Obsah salicylových derivátů celkem v procentech, vyjádřen jako salicin (C₁₃H₁₈O₇), se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

S₁ - plochu píku salicinu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S₂ - plochu píku resorcinolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S₃ - plochu píku salicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
S₄ - plochu píku resorcinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
m₁ - navážku drogy ve zkoušeném roztoku v miligramech,
m₂ - navážku salicime R v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
p - obsah salicinu v porovnávací látce v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Následující chramatogram je uveden pro informaci a netvoří součást požadavků článku

Obr. 1 Vzor chromatogramu salicylových derivátů vrbové kůry s resorcinolem jako vnitřním standardem

1 = salicin

2 = resorcinol